PILATES cvičení pro váš nový život...

Páteční cesta na Slapy, provázená deštěm, mlhou a kolonou, způsobenou  zúžením  silnice před Štěchovicemi, působila dost depresivně. Ale jakmile jsme se začaly scházet a vítat v recepci Hotelu Měřín s účastnicemi víkendu, depka byla pryč. Většina z nás se znala, buď z tělocvičny nebo z minulých akcí a tak odpadlo seznamování.  Na cvičení nám byla přidělena učebna, která nebyla velká, ale nakonec jsme se tam všechny vešly, s nikým jsme se nestřídaly, a tak všechny naše pomůcky, podložky, míčky, thera-bandy, ježky i pilates kruhy, mohly zůstat  po celý víkend v „naší  tělocvičně“. První lekci pilates jsme rozplavaly v bazénu a zrelaxovaly  ve vířivce. Magda s Luckou dorazily do Měřína již brzy po obědě a tak nám zkušeně zarezervovaly  místa v Kavárně hotelu na večer. Díky tomu, jsme se večer všechny sešly v kavárně, kde byla příjemným překvapením výborná kuchyně, milá obsluha a přijatelné ceny. S napětím  jsem čekala jaké  bude počasí v sobotu, protože jsem naplánovala odpolední vycházku (cca 8 km) po zelené značce do Jablonné. A ráno - hurá,  bylo jasno a téměř slunečno. Dopolední dvouhodinovka s intervalovým tréninkem sice sváděla spíše k zalehnutí na lůžko, ale nakonec jsme se téměř v plném počtu vypravily na trasu. Na listopad bylo opravdu hezky, lehce mrazivo, teplota se sice blížila k nule, ale bylo jasno a příjemno.  Krásné výhledy na hladinu přehrady a nedaleké zalesněné kopce  sváděly k tvorbě amatérských  fotografií  podzimní přírody, které se vzápětí jistě objeví na nejednom profilu  fb. Na palouku „ u pomníčku zbloudilého cyklisty“, jsme si v kadidelnici zapálily vykuřovací směsi a užily si rituál splněných přání, který jsme v kroužku zapily vínkem  a pokračovaly v cestě do Jablonné. Po 15 hodině jsme skutečně dorazily do vesnice ( o čemž už Olina, Vanda a Iva dost pochybovaly..) , kde jsme konečně našly hospodu  a těšily se na nějaký dlabanec. V hospodě byla zrovna nějaká myslivecká sešlost, takže se nám v očích objevily jiskřičky naděje na šípkovou nebo se zelím.  Když ale hospodský spatřil  bandu 12 ženských,  zřejmě se lekl  a už z dálky volal, že je tam sám a nevaří…..Nakonec jsme objevily otevřenou prodejnu potravin s cukrárnou, s příjemným  posezením,  kde nám ochotné prodavačky ohřály výborné frankfurtské párky, které i s chlebem a hořčicí byly za dvacku. Kromě párků, měli také výborné espresso a dortíky, a dokonce i další voňavé věcičky, které nás inspirovaly dokonce ke koupi  drobných dárků. Do hotelu jsme se vrátily až za tmy, ale večerní cvičení jsme v pohodě stihly. Opět jsme využily i hotelový bazén s vířivkou a večer Kavárnu. Neděle už utekla hrozně rychle, po dobré snídani poslední cvičení, společná fotka a zpátky domů. Víkend uběhl jako voda…

P.S.

Zde komentář mé letošní spolubydlící  Hany:

Jinak jsem tentokrát spala s Helenou. Tvrdí, že jsem nechrápala – teda vlastně ne, řekla, že neví, takže jsem asi chrápala   Neměla bordel na nočním stolečku, chere Yvonne, a nekritizovala můj ranní párek, milá Romčo 

 Měřín jsme vyhodnotily jako nejlepší hotel, ve kterém jsme cvičily. V porovnání s ostatními ubikacemi sice byla snídaně o fous slabší, ale zato hospoda, ve které jsme trávily večery, byla nejlepší – velmi dobré jídlo a přijatelné ceny. Moc pěkný byl včerejší výlet – do kopce, občas se nám otevřel nádherný pohled na Slapy, les, přestože byl listnatý, byl moc pěkný, takový uklizený, lahodil oku a voněl. Na kopečku jsme provedly čarodějnický rituál. Cesta z kopce do Jablonné byla trochu dobrodrúžo, plná hospoda myslivců byla vtipná, cukrárna alias smíšenka byla výborná. Strašně rychle to zase uteklo, trochu jsme nakously otázku pobytu od čtvrtka…